Jak jste na tom z rozhodnutím ?

Hledáte nějaké šance do života ?

A jak se rozhodnete, když se objeví šance ?

Jdete po tom, nebo vycouváte ?!?

Co když to je šance, která Vám má zlepšit život ? A hodně ?!?!

Jak sebe uvést do bodu rozhodnutí ?

Co když víte, že když to neuděláte, nic se nezmění. Ba co víc, když tu šanci nevyužijete stagnujete, jste na místě a to vlastně znamená, že člověk jde tváři dopředu, ale ve skutečnosti couvá...
Nepokusit se o nic když se šance nabízí je horší, nebo stejné jak nedělat nic.
Ale nedělat nic znamená, že stagnujeme respektive se couváme...
No tento stav věci se mi nelíbí, takže...
Dejme si vnitřní rozhodnutí, ale bacha!!!
Je potřeba ho dodržet pokuď tj např :

Na tom je potřeba to umět dodržet, protože tady to člověk slibuje sobě, a jakmile
to dodržujete Váš vnitřní respekt sám k sobě roste, jakmile nee... konec... Je po respektu samého sebe, a ono to je fakt to nejdůležitější co může být...
Pokuď nebudeme respektovat sami sebe i za malé věci pro jiné to může být malá věc, pro nás to budou ty veliké...
Tak je to v pytli. Úžasné na dodržení vlastního závazku je, že se cejtite lépe, to, že se cejtite lépe je na Vás vidět,a tím si přitahujete okolnosti, lidi, prostředky k dosažení Vašího cíle.
Je to taková pozitivní spirála jenž Vás táhne nahoru.
Začiná to u základů, malých věcí, dělat je ikdyž chci, nechci, prší, je moc horko, maminka po Vás chce todle, pejsek roztentoval/zničil todle (musite to spravit), tchýně potřebuje s tímhle helfnout, prostě pořád něco. Vy i přesto jako prioritu č.1. v životě (na krátkou dobu, to záleží na Vás máte, udělat to, co jste si slibíli, že uděláte. DENNĚ.
Protože víte s hloubi duše, že to je to to, co se doopravdy počítá. Je to jenom Vaše rozhodnutí, nikdo Vám ho neveme a uděláte ho. Proč ?
Protože Váš respekt sami k sobě. Proto.

Nenechte si nikým vzít svůj respekt sami k sobě!

Krištof Kolumbus : " Toho dne jsme pluli dále."

Když někdo nechápe Vaší cestu je to ok, nemusí. Proč ? Protože je to VAŠE cesta.