Narodili jsme se aby jsme byli skvělí...
když člověk dospívá a je na základce tak se ho ptají : Co budeš až budeš dospělý ?
On řekne : "Bla bla." - I když ve skutečnosti vůbec neví co chce dělat...
Kdo to má vědět, že ?
Něco řeknete np : "Bla bla" a všichni : "Júú - to je tak skvělé."
A podporuji ho slovně i morálně.
Najednou jste dospělí a konečně víte co chcete dělat, a víte co Vám řekne většina :
" - To nedokážeš."
" - To se Ti nepovede."

Samé povzbudivé věci, že ?!

Víte co Vám chci říct ?!?

Kašlete na ně !
Dělejte to, co cítite, že je správné...

Nebylo by to náhodou správně tak, že zpochybňovat (jako trošičku) by nebylo špatné rozhodnutí dítěte ? Nebo aby si to trochu déle promyslelo ? Vzít ho na to místo... aby se porozhlédl, zda opravdu by to chtěl dělat ?
A když udělá rozhodnutí dospělý, nemělo by být podporováno ?!?
Když je etické, v pohodě s mravními zásadami ?
Taky je pravda pravdoucí, že většina lidí pracuje v oboru jenž nikdy nevystudovali.

Někdo řekl : Jsme připravováni na svět, který již neexistuje.

Což takhle říct někomu, kdo se o něco snaží :

To se Ti povede.
Věřím v Tebe.

Potlačit svou závist/zášť a pomoci mu ku předu ?

Máte na to !

Krištof Kolumbus - "Toho dne jsme pluli dále."

Dexter Yager : "Vítězové nikdy nekončí, a ti co končí nikdy nevítězi."